Poviedka - Doučovanie 2.Časť(only in Slovak language)

Tak je tu pokračovanie, odhalím trochu viac. Tým pádom sa ďalší kratší alebo dlhší diel objavia až niekedy vo štvrtok/piatok. :) Teraz to začína naberať tú spomínanú atmosféru, snáď nikomu nebude vadiť flirt. 
Tak snáď sa bude páčiť.
Stále platí pokiaľ máte nejaké dotazy alebo kritiku tak napíšte pod tento článok alebo priamo mne :)

Nepřekvapil mě. Byla to vlastně jeho jediná odpověď, ne že bych nevěděla, že francouzky neumí ani pozdravit. Upřímně, trochu jsem se na tom bavila, jak jsem si mohla hrát na vzdychající učitelku. Přece jen, nebyla jsem ze školy tak dlouho, chápala jsem, že na střední vás určitě nazajímá učivo. Navíc bylo tak roztomilé poslouchat ty jeho chabé pokusy o přízvuk, komolení slovíček, vymýšlení postupu.



Na oko jsem se zachmuřila a vzdychla. Kroutila jsem hlavou, dívala se do notesu a zadržovala smích, protože mi stále více cukaly koutky. „Pane Vexlere, ani to nezkusíte..? To bude další pětka. Musím vás upozornit, že by jste se sebou měl začít něco dělat, pokud chcete dostudovat čtvrtý ročník. Radím vám, sežeňte si doučování. Pokud by jste chtěl, můžeme si spolu domluvit konzultace.“ Řekla jsem nakonec tak jen jakoby náhodou, i když v očích mi muselo jiskřit.
Přiznávám, z tohohle žáčka jsem byla nesvá. Nikdy jsem si nebyla stoprocentně jistá, co udělá, byl nepředvídatelný, nevídaně klidný, vyrovnaný, flegmatický. Měl krásné, hluboké oči, zamyšlené a vážné. Ráda jsem je upřeně pozorovala. Hezký obličej aristokratických, přesných linií rámovaný tmavými vlasy. Byl opravdu hezký a já jsem si poslední dobou nemohla pomoct. Představovala jsem si, jak vypadá jeho tělo, jak chutná jeho kůže, přisuzovala jsem mu své oblíbné vůně, prsty se probírala těmi měkkými vlasy, skoro jako bych už cítila..
Zavrtěla jsem hlavou a cítila, jak mi do tváří vstupuje červeń. Myslet při hodině francoužtiny na nemravnosti s právě zkoušeným studentem,.. musím si najít chlapa!
„Tak se běžte posadit. Pokud budete chtít, přijďte do mého kabinetu a domluvíme se.“ Naposledy jsem mu věnovala úsměv, upravila si pěkně vyplněný dekolt a zaklapla notes. Všichni si oddechli a já jsem se vrhla na francoužtinu, i když ta myšlenka, že bych se radši vrhla na něj, mi z hlavy nemohla zmizet celý den..

----

Spokojne som si vydýchol. Hoc som dostal ďalšiu zlú známku, tento rok nie prvú a zrejme ani nie poslednú. To o doučovaní mi uviazlo niekde v hlave ale vyprchalo. Až keď som si sadol ľahol na lavicu a zavrel oči, myšlienka a jej slová sa mi vynorili v hlave a moja predstavivosť trochu ovládaná hormónmi zapracovala. ,, Pokud by jste chtěl, můžeme si spolu domluvit konzultace.“ Mať extra učenie ma príliš nelákalo ale byť dosť blízko tým ňadrám schovaných pod sakom upnuté podprsenkou, ladným krivkám ktoré nedali spať nejednému mužskému jedincovi. Ta myšlienka mi stále a stále pripomínala že to všetko bude k úžitku. Predsa len, kto z tejto triedy mal možnosť mať doučovanie z jedinou sexy ženskou na tejto škole?! Nikto! Určite mi všetci spolužiaci budú závidieť! Tak dlho som myslel na rôzne “scenáre“ doučovania až ma zrazu z toho vytrhol školský zvonček a hurhaj triedy ktorý mi dal jasne najavo že je koniec hodiny. Ešte mi zostávalo šesť úmorných hodín, teda nie. Už len dve. Spolužiak mi zahlásil radostnú správu že telocvikár si pri skákaní cez kozu s prvákmi mierne narazil mužstvo a preto nám nechutné tri hodiny telocviku odpadajú. Môže byť deň lepší?!

Ani som sa nenazdal a dve nudné hodiny fyziky ktoré som ako inak, prespal ubehli ako voda. Všetci sa vyrútili von z dverí akoby tu boli zavretí niekoľko rokov a konečne boli prepustení na slobodu. Aj ja som sa zberal pomaly na odchod no pri vchode sa mi znovu vrátila veľmi pekná sexuálna predstava učiteľky francúzštiny v červenom spodnom prádle. Nedalo mi to, hoc som si o takýchto veciach mohol nechať akurát snívať. Vydal som sa smerom k jej kabinetu. Zaklopal som na dvere, opretí o stenu vedľa dverí. Ruksak zavesený na pleciach a prilba s rukavicami v ruke.

---

Zrovna jsem si v prázdném kabinetě prohlížela katalog spodního prádla a uvažovala, že nejspíš poklidím a půjdu domů, když se ozvalo klepání. Snad už ze zvyku jsem si poupravila své oblečení, přetáhla rty rtěnkou a spokojeně se překontrolovala v zrcadle, než jsem otevřela dveře.

Se zájmem jsem si prohlížela svého studenta, který stál na chodbě. Nedokázala jsem potlačit vítězoslavný úsměv, prostě mi najednou hrál na rtech. Moc jsem nevěřila tomu, že by skutečně přišel, znala jsem přece jeho přístup k učivu a neuměla jsem si představit, že by opravdu mohl dobrovolně zůstat po škole místo toho, aby se šel někam opít, nebo balit děvčata, jak tomu bylo u jeho spolužáků. No, jenže on tu teď stál a upřeně se na mě díval.

Chvíli jsem nebyla schopná nic říct, prostě jen z toho čirého šoku, no nakonec jsem si odkašlala a kývla na něj hlavou. „Ráda vás vidím, Davide.“ Plynule jsem přešla od příjmení rovnou ke jménu, nebyl o tolik mladší než já, navíc široko daleko nebyla ani noha. „Abych pravdu řekla, nepočítala jsem s tím, že byste opravdu přišel.“ Přiznala jsem s úsměvem a vešla do kabinetu s ledabylým mávnutím, aby šel za mnou. „Škola se bude za chvíli zavírat, nenapadlo mě to, za to se omlouvám. Ale když už jste přišel, snad by vám nevadilo, kdybychom tu konzultaci přesunuli ke mně do bytu, je jen pár ulic od školy.“ Upřela jsem na něj svůj pohled, ale on jen zavrtěl hlavou a pronesl něco o tom, že to nevadí. Sbalila jsem si věci do své kožené tašky, zamkla kabinet a vydala se i s ním cestou k domovu.

„Dáte si čaj, nebo kávu..?“ zeptala jsem se, když jsem si v předsíni zouvala své černé lodičky. Zavrtěl hlavou a se zájmem si prohlížel všechny místnosti toho malého příbytku, zatím co já jsem v kuchyni dala vařit vodu. „Posaďte se do obýváku, hned tam budu.“ Zavolala jsem za ním. Byl to tak vzrušující pocit, vědět, že je v mém bytě sedí na mé sedačce, nejspíš si prohlíží všechny detaily pokoje a široko daleko nikdo není. V bytě jsme byli úplně sami a ten pocit mi prostě dělal dobře. Dovoloval mi představovat si samé nemravné, hříšné věci, které by se právě v tuhle chvíli dali dělat.

Probrala mě až pískající konvička. Ušklíbla jsem se sama sobě, zalila dva hrnečky vodou a odnesla je do obýváku. Sundala jsem si své sáčko, porozepla blůzičku a posadila se vedle něj. Neopomněla jsem se o něj, samozřejmě jakože omylem, otřít. „Navrhuji začít něčím jednodušším. Řeknu nějaké slovo, vy ho přeložíte a napíšete jej, dobrá..?"

---

Od otvorení dverí na jej kabinetu, podivného výrazu v jej tvári ktorý ma vcelku zaskočil až sme sa dostali k nej domov. V podstate šlo to úplne inak ako som si myslel, k nej domov?!  Tak toto bola skutočné terno. Dokonca som začal byť aj mierne nervózny. Celé mi to prišlo ako keby mala rovnako hriešne myšlienky ako ja, alebo som skôr v to dúfal aby vôbec k niečomu došlo?!

Motorku som nechal motorkou a šiel s ňou kúsok až k nej domov. Len čo som prekročil jej prah dverí, znervóznel som ako nikdy predtým. Predsa len, ona a ja u nej doma, sami. Pozeral som sa pozorne okolo seba, mala to tu útulné a pekné. Keď som sa posadil na gauč hlavou mi vírila myšlienka že náhodou narazím na kus jej spodného prádla. Preto som potriasol hlavou a pokúsil sa stúpajúcu červeň a nervozitu zo seba striasť. Na chvíľu mi myšlienky zablúdili aj k jej pozadiu ktoré som videl trochu v inom svetle keď sa vyzúvala. Popravde som si ju predstavoval už dávno ako asi vyzerá bez všetkého toho zbytočného ošatenia.

Keď si ku mne sadla na gauč a obtrela sa o mňa, na chvíľu som zostal akoby bez slova a potom zmätene začal hľadať v ruksaku papier a pero. Potom mi vlastne doplo že som úplne ticho čo je trochu trápne a preto som ešte povedal ,,Jasné, pokúsim sa...“

Staré diely

http://sushi-play.blogspot.sk/2013/12/poviedka-doucovanie-1castonly-in.html