Poviedka - Doučovanie 4.Časť(only in Slovak language)

Po dlhej, dlhej, fakt neskutočne dlhej dobe zase ďalšiu časť poviedky. Dúfam že sa bude páčiť. Zároveň dávam upozornenie +15 aby to náhodou niekoho nepohoršilo ;)
Tak užívajte, vnímajte a tešte sa na nový diel. V prípade ak sa vám to páčite okomentujte, dajte vedieť, prípadne skritizujte.

Byla jsem překvapená a vykolejená jeho činem. I když ruku svěsil a já všemi silami potlačila nutkání nespokojeně něco dodat, pořád jsem ji cítila, jak se jemně, ale sebevědomě dotýkala mé kůže. Bylo to celkem paradoxní, protože v jednu chvíli jsem měla chuť všechno na něj vybalit a oddávat se své touze a druhé jsem sama sebe okřikovala, že jsem jeho učitelka, autorita, která nesmí být narušena. Ne, je to nepřípustné a trestné.. opakovala jsem si vzduchu, ale jako bych sama nechtěla těm slovům uvěřit.
Povzdychla jsem si.

„No.. tak dál..“ odkašlala jsem si a doufala, že se nakonec ještě nečervenám. To by nakonec veškerá ta slavná autorita šla rychle do kytek, že?

„Zkusíme něco z dnešní kapitoly, tak..“ otevřela jsem nemotorně učebnici, chvíli listovala potištěnými stránkami, až jsem našla danou lekci a musela se ušklíbnout nad jejím obsahem. Lidské tělo. Líp jsem si nejspíš vybrat nemohla. 

Marně jsem hledala něco použitelného, no nakonec jsem prostě zabodla prst do jednoho slovíčka a trochu s obavami na něj pohlédla. Nezdál se nesoustředěnější než obvykle, tvářil se stejně znuděně jako obvykle, ani nic jiného neukazovalo na to, že by postřehl moc nervozitu a tak jsem zase nabrala své sebevědomí a už klidným, vyrovnaným hlasem řekla: „Kůže.“

Chvíli zamyšleně poťukával perem do svých úst, než se mu rozzářili oči a on prohlásil: „Peau.“ Kupodivu to znělo opravdu správně, celkem se popral i s výslovností a bylo vidět, že je na sebe hrdý, ale jak došlo na písemnou část, objevila se chyba.

S přihlédnutím na příznivé účinky mé poněkud netradiční výuky, jsem  něžně vzala z jeho ruky pero a zatím co jsem slovíčko převalila v ústech, opatrně jsem ho napsala na přechod jeho tváře a krku. Trochu nesměle jsem k němu vzhlédla, když jsem prsty přejela po právě napsaném slovíčku a s lehkostí ho znovu řekla. Jeho kůže sálala teplem, byla měkká a poddajná, bronzově opálená. Sjela jsem pomalou cestičkou až na jeho tepnu, kde jsem zjistila, že srdce mu bije jako splašení.

Na tváři mi to vykreslilo potěšený úsměv. Takže na tom nakonec nejsem tak docela sama..

Podala jsem mu do ruky tužku. „Ústa..“

----------------------------------

Ako keby som to čakal, ľahko mi vykĺzlo pero z ruky a pri jej dotyku sa samotné telo nastavilo aby mohla napísať slovo na moje telo. Jej dotyk bol jemný, a zdalo sa mi ako keby trval večnosť. Až keď odtiahla odo mňa ruku, prebralo ma to z mojich príjemných myšlienok.  „To je nejaká nová metóda učenia?“ opýtal som sa prekvapene, keď mi znovu vzala pero a na vcelku citlivé miesto napísala ono slovo.
V hlave som mal totálny zmätok a oným posledným slovom, sa to ešte zhoršilo a tak trochu ma chytala panika. Nie pre to čo som si domýšľal že by mohlo byť, skôr preto že moja oslabená myseľ sa každým krokom zmocňovala chutných myšlienok, namiesto striezlivosti  a odstupu.

Ústa bolo rozhodne slovo ktoré som vedel povedať, no rozhodne som si teraz nevedel naňho spomenúť a možno ani nechcel. Zato zrak mi padol na jej pery, moju myseľ zaplavila myšlienka ako asi chutí od nej bozk a že by som zaňho dal aj to posledné.
Zrazu som mal zasnení pohľad, a pomaly sa približoval k jej perám aby som ju pobozkal.

Našťastie alebo bohužiaľ, sa včas vrátila súdnosť a z ničoho nič som sa zase vrátil do svojej polohy na gauči a začal v zmätku čosi hovoriť. Chcel som povedať niečo zmysluplné, no akosi sa to minulo výsledku. „Nooo...ja...som...neviem...možno....žeby...“ keď som počul čo sa zmes slov som dostal zo seba, chcelo sa mi niekam zmiznúť alebo stať sa neviditeľným. 

----------------------------------

Hypnotizovaná jsem seděla na gauči a nedokázala pobrat nic kolem sebe. Právě mě chtěl políbit..

Byla jsem si tím naprosto jistá, určitě to chtěl udělat! Jeho pohled, to jak se nesměle naklonil.. a pak couvnul. Kousala jsem se do rtu, nechtěla jsem to na sobě dát nijak najevo, ale užírala jsem se tím faktem. Proč to neudělal? Proč couvnul! Teď to budu muset udělat já.. Zavrtěla jsem hlavou. Ne, je to student a já učitelka, konec!

„Ehmm..“ odkašlala jsem si a vzala mu tužku, že to napíšu a pak ho prostě vyhodím, protože dál už to nejspíš nesnesu, jenže jsem udělala zjevně dost neuvážlivou věc. Já se na něj totiž podívala!

Úplně mě dostalo, jak se jeho oči lesknou, jak je v nich patrného cosi, co mě neskutečně přitahuje, ač sama nechci, něco, co neumím pojmenovat! Je to snad touha? Nebo chtíč? Chuť..? Nemohla jsem se rozhodnout, která emoce se v jeho očích třpytí, ale bylo mi jasné, že ve mně se momentálně mísí všechny tyhle pocity dohromady.

Nedokázala jsem odolat. Posunula jsem se na sedačce blíž, snad nechtěně se otřela svou nohou o tu jeho a zvedla k němu oči. „Bouche…“ to slovo neznělo ani romanticky, ani vyzývavě, nebo nedej bože sexy, ale řekla jsem ho tlumeným, smyslným hlasem, sebrala všechnu odvahu, potlačila svůj vlastní odpor a spojila své rty s jeho. Překvapilo mě, jak zvláštní mají chuť, snad jahody.. nebo třeštně..?

Rukou jsem zabloudila do jeho tmavých vlasů. Jazykem jsem přejela jeho spodní ret a vsála ho. Ještě před tím, než jsem se od něj odtrhla, jsem rukou přejela přes jeho krásnou tvář. Cítila jsem, jak mi do tváře vstoupá růž, jestli studen nebo vzrušením jsem v tu chvíli nebyla schopna určit. Olízla jsem si rty a roztřeseným hlasem opakovala. „Bouche...“

----------------------------------

To čo sa práve udialo, ma tak prekvapilo až som si nestihol užiť ten moment. No keď sa odomňa vzdialila cítil som ten skvelý pocit, akoby tam ten bozk zostal. Nemohol som uveriť že toto je realita ale iba sladký sen, a ja sa zrazu v tom najlepšom zobudím uprostred hodiny francúštiny a ona tam bude, pri tabuli vysvetlovať nové učivo.

No nakoniec som nezvládol potlačiť svoju chuť, vášeň a uznal že je to sen a tým pádom môžem urobiť aj to čo by som normálne nemal. Toto bol posledná vec ktorá odstrelila poslednú štipku súdnosti v mojej hlave.

Pomaly som sa k nej nákláňal a tichým hlasom opakoval „Bouche..." keď som to dokončil bol som iba pár centimentrou od jej pier. Zavrel som oči a znovu ich spojil, bozk bol pomalý a taký aby som si vychutnal každú sekundu chuť jej pier. Vôňu jej tela, ladné krivky napasované do učitelského oblečenia. Nechcel som aby bozk skončil, no nejako sa to ukončilo samo. Aby som sa od nej odtiahol na kráku vzdialenosť a pozrel jej do očí. Fascinovaní pohľad, ako výskumník na novo objavenú civilizáciu alebo vedec ktorý práve vynašiel liek na všetko. Takto som ju teraz videl, fascinovane a zároveň s malým plamienkom chtíču a vášne.

----------------------------------

Cítila jsem, jak mi divoce buší srdce. Bylo to nedostatkem kyslíku v mých plicích, nebo snad vzrušením? Olízla jsem si suché rty a několikrát mrkla, jako bych pořád ještě nemohla uvěřit, že se něco takového opravdu stalo, což byla tak trochu pravda. Kůže mi vibrovala, dychtila po dalším doteku, stejně jako jsem já toužila po dalším polibku. Toužila jsem odhalit každý centimetr jeho těla, ochutnat jeho kůži, vdechnout jeho kůži a zcela se mu poddat.

Do reality mě vrátily až jeho hluboké oči, jako by skalené tou nenadálou situací. Hlasitě jsem polkla a své oči žíznivě upřela na jeho rty. Ty měkké, poddajné polštářky, sladké a opojné. „Tohle bychom neměli...“ mumlala jsem a aniž bych to nějak dokázala řídit, olízla jsem si znovu rty. „To je nepřijatelné...“ tón mého hlavu nezněl ani trochu naléhavě, jako bych to, co jsem právě říkala ani nemyslela vážně. „Nejde to...“ ač jsem vyslovovala jedno, šla jsem přímo proti tomu a aniž jsem se dokázala zastavit, znovu jsem ho políbila.

Kašlala jsem na jakoukoliv jemnost, nebo plachost, přejela jsem jazykem jeho spodní ret, vsála ho do úst a hravě skousla. Podle očekávání poslušně otevřel ústa a já do nich konečně vnikla jazykem. Nešlo o žádnou školáckou pusu, ne, byl to hladový, chtivý polibek plný vášně a touhy. Vpletla jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho do bezprostřední blízkosti svého těla.

----------------------------------

Jej slová som nevnímal, no to čo bolo potom áno. Bozk, ktorý sa razom premenil na nenásytní, vášnivý, túžobný. Ako keď na púšti nájdete prameň vody. Užíval som si to rovnako a rovnako jej to oplácal, srdce mi búšilo ešte viac a keby mohlo, tak už dávno vyskočí a odskáče niekam preč. Ruky mi skĺzli po jej bokoch, kde som ju pevne uchopil a natláčal sa na ňu. Teraz keď som dostal toto, chcel som viac, chcel som všetko z nej. Myšlienky o tom že to nie je správne, sa vytratili rovnako ako jej slová o tom že to nemôže byť. Bolo mi to jedno a zjavne aj jej. Teraz som ju nevnímal ako učiteľku, ale ako bohyňu ako objav ktorý chcem dopodrobna preskúmať.

Moje bozky a jazyk boli rovnako túžobné a nenásytné ako tie jej. Ruky mi po chvíli skĺzli ešte nižšie a vnikli pod jej halenku a konečne sa dotkli jej pásu. Cítil som jej pokožku na svojej, jemné chvenie a sálavé teplo z jej tela. Pomaly sa mi ruky zdvíhali hore, po jej bokoch. Na chvíľu som musel naše bozky prerušiť pretože som prestával stačiť z dychom, zatiaľ čo som sa to snažil rozdýchať boli sme od seba len pár centimetrov. Jej horúci a zrýchlení dych som cítil na tvári, chcel som niečo povedať no aktuálne som bol rád že môžem dýchať. 

Staré diely

http://sushi-play.blogspot.sk/2013/12/poviedka-doucovanie-1castonly-in.html

http://sushi-play.blogspot.sk/2013/12/poviedka-doucovanie-2castonly-in-slovak.html

http://sushi-play.blogspot.sk/2013/12/poviedka-doucovanie-3castonly-in-slovak.html